K Vánocům jsem dostala knihu Michala Třeštíka “Max Schmitt na singlu, Nutkavé psaní o obrazech a jiných věcech” a zjistila jsem, že se tentokrát Ježíšek opravdu trefil a dobře se u čtení bavím.
Kniha, která ukazuje možnosti, jak si najít cestu k umění
Knih a katalogů o význačných dílech našich a světových umělců najdete plné knihovny. Tato publikace je jiná. Autor sdílí svůj autentický přístup k některým obrazům. Snaží se s nimi navázat pravdivý vztah, pochopit je. Ne proto, že jsou známé nebo stojí hodně peněz, ale pro sebe. Hledá souvislosti, vnitřní logiku, prvotřídní řemeslo a ještě „něco“ navíc…
Našla jsem poznámky více než přesné…
Asi nejvíc jsem se pochechtávala při autorových letmých poznámkách o návštěvách v galeriích. Vzpomněla jsem si na své vlastní zoufalství, když mě v Louveru opanoval pocit, že už toho umění nemohu polknout ani malé sousto, i když bych fakt moc chtěla…
Jak jsem byla v Tate Modern překvapená, že je pro Londýňany muzeum v nedělním odpoledni zábavnější než cukrárna nebo kavárna (kavárnu ovšem mezi expozicemi také mají) a jsou odhodláni mezi obrazy trávit se svými malými dětmi hodiny…
Teprve při setkání s obrazy v galerii jsem také pochopila, že vidět obraz „naživo“ rozhodně není totéž, jako listovat v encyklopedii. Některé originály vás překvapí třeba jen svým rozměrem. Jedny jsou podstatně větší, než čekáte a druhé zase naopak… A na velikosti záleží…
